Právě teď - Gabštejn

Nikdy jsme nepřemýšleli nad tím, že bychom pěstovali jakékoliv obilí. Cílem byly vždy stromy, ať ovocné, nebo ořechy, každopádně obilí ne. Z rostlin jen to, co je medonosné a prospěšné pro půdu. Ale co není, může být, nebo třeba... "člověk míní, život mění".

Prostě, stalo se. Půda po svazence a když jsme tápali a přemýšleli, co tam půjde dál, udělali jsme rodinnou poradu a rozhodli se, že zkusíme pšenici, kterou každým rokem kupujeme pro naše slepičky. Cílem bylo, abychom nemuseli nakupovat pšenici na zimu a měli ji pro naši spotřebu. A ejhle... Ono nejen že to vyšlo, ale úroda byla nadprůměrná. Zrno obřích rozměrů, takže asi styl "kozel zahradníkem". Překvapenější výraz celé naší rodiny jsem ještě neviděla. Najednou jsme neměli místo, kam tuny pšenice uskladnit. Takže vyvstal další problém právě s uskladněním. Situace se statečně ujal Ráďa, který tu dlouhodobě pomáhá a syn s Péťou (kamarád syna), kteří pšenici statečně napytlovali, vyklidili i s manželem část zastřešené stodoly a vše důkladně uskladnili.

Myslím, že dalším naším krokem by mohl být mlýn na obilí. Prodávat mouku rozhodně můžeme, protože máme z čeho mlýt, ale vše má svůj čas. Takže dnes tu stojíme s necelými 12ti tunami pšenice, kterou si u nás můžete koupit. Je totiž pěstovaná s láskou k přírodě, životu i planetě.